Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

neděle 11. října 2009

Na cestě

Máte též svůj cestovní rituál?

Řekla bych, že každý kdo někam jezdí, má nějaké své cestovní zvyky, neřku-li přímo rituálky. Nemusí to být nic velkého a významného, stačí se na známé trase vždycky pozdravit s mohutným stromem na kopci, zastavit si u benzínky, kde bývá slečna s milým úsměvem nebo dobrou kávou, koupit si noviny v trafice, kde vždy mohu prohodit pár hřejivých slov... takových drobností může být milión.
U mě je to tak.
Roky pravidelně jezdím hlavně na dva směry.
Do Prahy a do Pardubic.
Na Pardubice je naší zastávku OMV v Moravské Třebové. Nejprve kvůli obstojně čistým záchodům, pak jsme zjistili, že mají skvělé preso a koláčky. Od předloňska je to  ještě jinak, záchody zůstaly, vypadly koláčky, poslední dobou vypadlo i to preso, ale stejně vždy zastavím, mrknu do stojanu s novinami, protáhnu kosti, nasaju vůni kávy a koupím si čaj :-).
Nastoupila rutina.

To do Prahy, to je jiná.
To je vždy malý sváteček, taková cesta a to si musí člověk užít už od chvíle, kdy za ním zapadnou vrata od garáže. Každý to tak asi nemá, ale já jo.
Nikdy jsem ty své malé příjemné zvyky neřešila, ale naplno jsem si to uvědomila až před pár lety, kdy jsem poprvé do Prahy jela s nadkolegou. On je v Praze pečený vařený a má to pevně v rukou.
Jeli jsem dle jeho železného itineráře a já se dobře bavila.
"Tady si dám svou první kávu a volám do firmy, abych je zkontroloval, to je přesně sedm hodin," řekl mi u Velkého Meziříčí.
"Teď zastavíme na Melikaně, tady si VŽDYCKY dávám stejk a bramboráčky. Vy si dejte co chcete, já to platím." Z bramboráčků v 8 ráno se mi udělalo mírně šoufl, ale čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva mě zase zvetila.
Cesta zpět byla také jasná.
"Na 30.kilometru volám VŽDYCKY manželce, že už jedu domů."
To mi přišlo legrační, ale pořádek muší bejt a asi je dobře vychovaný a ví, že správný manžel se domů bez ohlášení nevrací.
Na 90.kilmetru se navečeříme, vy si dejte co chcete, já si tady vždy dávám moravské vrabce a špenát," projevil se labužník a já dala na něj, aby mi pak vrabci dělali(y) v břiše bengál až do cílové stanice.
Tolik tedy pan nadkolega.
A já?
Já z toho všeho mám ráda zastávku na Melikaně a teď, co jezdíme s Matýskem, ještě dvakrát tolik.
Kdysi to bylo o presu s jablkovým koláčem, pak to bylo o presu a pohledu na jablkový koláč a dnes je to o tom, že dáme travičku kozičkám a železnou tyčí na řetězu namlátíme železným tyčím hned vedle, k tomuto účelu zde namontovaným. Také zde mají prima hrací koutek s panáčkem, který je náš kamarád.
A ta pomerančová šťáva též zrána nemá chybu.
Akorát stabilně dělám jednu fatální chybu, že nejprve snídáme a pak jdeme na záchod. Tam zaplatíme 5 korun a za to obratem dostaneme "melikačku", která má nahoře v jídelně hodnotu 5 Kč při platbě u pokladny.
Kdo to dělá tak blbě jako já, že nejde nejprve na záchod, má pak peněženku plnou melikaček a čeká, že JEDNOU se nesplete a všechny je udá u pokladny.
V mém případě už mám pěknou hrst oněch plastových koleček, nejvyšší čas, jet zase na výlet a nezapomenout se.
Mé zvyky jsou taková standardní nuda, ze které se zcela vymyká jeden zážitek, starý asi rok.
Stojíme si tak s Matýskem venku před Melikanou, on si spokojeně hopsá po dřevěných špalcích u koziček, když přijel černý pěkně vytuněný VW New Beatle. Z brouka vyskočil  chlapík, asi tak 35 let, velmi charizmatického vzhledu, oholená hlava, až na copánek vzadu, delší kultovní bradka, černé řasy a obočí, pronikavě modrý pohled.
Namířil si to rovnou ke kozám, v ruce už měl nachystané drobné do automatu na krmivo, vhodil mince, naplnil si dlaň granulemi a podal dobrotu nejbližší kozičce. Ta neváhala, dvakrát mrskla jazykem, granule pochroupala a vděčně pohlédla na svého dárce.
Asi jsem koukala více, než bývá dobrým zvykem, protože symapťák na mě mrkl, pokrčil rameny a s omluvným úsměvem řekl:"To víte, rituály se musí dodržovat," sedl do brouka a odjel.
A já se musím usmát pokaždé, když si na něj vzpomenu.

  
   

23 komentářů:

  1. Rituály, hmmmno rozhodně se snažím jeden dodržovat, a to, zapálit si první cigaretu až po průjezdu Roudnicí, po výjezdu na dálnici:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Mod,taky jsem si vzpomněla na Gombu, ten se něco najezdí, jistě by mohl povídat :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj:-)zrovna tu čekám na VP a držím palce Sixteen:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Hmm, hezký rituálek...

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, rituály! A cestovní rituály! To je snad o mně? :)))

    OdpovědětVymazat
  6. No vida, nebejt tam Váňa, mohla vyhrát Sixteen:-))

    OdpovědětVymazat
  7. Báro, a jak bylo v Praze? Těším se na povídání (pokud budeš stíhat)...

    OdpovědětVymazat
  8. Mám asi trošku jiný cestovní rituál :-)Příjezd do každého města mívám podmalován únavou, snahou o rychlou orientaci, touhou zbavit se těžkého báglu a z plic vyjdechat klimatizovaný vzduch. :):)

    OdpovědětVymazat
  9. Báro,[2] tohle je výzva, kterou nemohu nechat bez povšimnutí ,-)

    OdpovědětVymazat
  10. Mod,já to tomu Váňovi nakonec dost přála. Myslím, že i druhé místo v tomhle případě je hodně dobré!

    Jo, Bohdane, neváhej a přihoď nějakou snůšku rituálů :-)

    Zuzi, myslíš to vylízání dlaně od kozenky? :-)))

    OdpovědětVymazat
  11. Nominku,tohle nebylo o nějaké konkrétní cestě do Prahy, i když letos jsme tam byli dvakrát a vše nasvědčuje tomu, že ještě dvě cesty budou, uvidíme, zda o tom pak stihnu něco napsat.

    Wicky, to je opravdu z jiného soudku. Ale pak by to už mohlo fungovat... rituálky v cizím městě :-)

    Gombo, no rozhodně! Občas to tvými články stejně tak lehce proběhne, tak by bylo záhodno to pěkně na sebe prásknout.

    OdpovědětVymazat
  12. 11/ Vidíš Báro, a já myslela, že vám vyšla ta říjnová cesta - jak jsme se v komentech bavily o té Gutovce :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Pri cestách smerom na juhozápad sa obvykle zastavujeme na jednej pumpe s hojdačkami. Ja si dám presso a mláďatá, prípadne aj iné prítomné deti sa pár minút sa hojdajú. Ak idem sám, hojdanie vynechávam.

    OdpovědětVymazat
  14. Ano,pokazde,kdyz jedeme do Prahy,dcera vyzaduje ritual stavit se u Mekace na \"hrankolky s čečupem\" (ted uz to rika spravne,jen my pomateni rodicove to z nostalgie rikame \"spatne\".)
    A ja kdyz jedu nekam sama? Dam si ritual v podobe nekolika Ginu,takze jsem vlastne taky ritualka :oDDD.

    OdpovědětVymazat
  15. Promiňte neznalémuKde je \"na Melikaně\"? Asi hloupý dotaz, ale to víte, jsem Pražák...

    OdpovědětVymazat
  16. Nomi,však je teprve 12.října a tím chci říct, že všechny říjnové cesty a radosti mě teprve čekají. Buhožel, na Gutovku asi nedojde z časových důvodů a asi bude i zima.

    Lojzo, občas mě mrzí, že nemůžu skočit mezi děcka do kuliček, houpání mi moc nechybí :-).

    Cheo, a jak jezdíš? Já s \"pár giny\" musela přestat už před lety, když jsem nechtěla přijít o řidičák a potažmo i o život.

    OdpovědětVymazat
  17. Kutile,(a Bohdane), na Melikaně je na 84.km ve směru od Brna na Prahu. Oni byli mezi prvními, kdo udělal jídelnu jako samoobslužnou zónu se stoly plnými dobrot, neumím si představit typ jídla, který by mi tam chyběl. Tam se najím očima jenom když každý ten chlaďák jednou obejdu :-))).

    OdpovědětVymazat
  18. Báro,aha, dík, tak to neznám (na dálnici tak často nestavím, většinou jedu z bodu A do bodu B a zastávkami se nezdržuju, taky nevozím děti, že?), ale znám to na 77 km - jsou tam dva mosty nad sebou, ten dálniční a pod ním ještě jeden, který byl postaven už za války... :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Jo, a ještě poznámka...... na odpočívadle u Jihlavy ve směru na Brno býval taky samoobslužný bufet, už za totáče, ale je pravda, že jsem tam už dobrých deset let nestavěl, tak nevím, jestli to tam ještě vůbec je.

    OdpovědětVymazat
  20. Kutile,s těmi mosty to je pro mě téma!
    Před časem jsme objížděli torza mostů, co zůstala po Hitelrově projektu o dálnici napříč republikou a letos náhodou jsme objevili další kus zase o 100 km směrem na východ. To si člověk tak jde přírodou a najednou stavba jako hrom, včetně propustku a festovního zábradlí a všude kolem louky... divný solitér...

    Směrem z Prahy občerstvovny moc neznám, to už obvykle z výletu letím jako šutr domů zase já :-)

    OdpovědětVymazat
  21. BároNejezdim,to bych si nikdy nelajzla!
    Za prve se bojim ridit a za druhe jedu do Prahy autobusem :).

    OdpovědětVymazat
  22. Bára, tie mosty by ma tiež zaujímali, pri najbližšom stretnutí budem od teba mámiť bližšie súradnice. ;-)

    OdpovědětVymazat
  23. lojzo,ráda ti to pošlu. Jak bude chvilka, budeš to mít v mailu. Kdyby to dlouho nešlo, tak se mi ještě připomeň. Musím tu první etapu najít ve svých poznámkách, tu druhou mám ještě v živé paměti.

    OdpovědětVymazat