Kdo se někdy nechtěl ztratit?

Jen na malou chvilku, uprostřed pracovního dne.

Říkala jsem někdy, že nemám ráda jaro?
Odvolávám!
Přírodo, prosím, odpusť mi moje rouhání, byla jsem příliš zaslepená svými bolístkami, než abych byla schopna vnímat tu krásu, kterou nás každý rok, v tuto dobou obdarováváš.

A zrovna tak mi promiňte listnaté lesy, že jsem vámi lehce opovrhovala a vnímala vás jen jako zásobárny klíšťat, odhánějící lidi kopřivami a nepřátelskými šlahouny divokých malin a ostružin.
Není to pravda.
Už nikdy neřeknu, že nejste útulné, vždyť já vás jen dobře neznala, netušila jsem, jakou pohodu umíte vykreslit za sluníčka i za teplého deště.
Jste jiné, než lesy, ve kterých jsem si hrávala jako malá, nenajdu zde mech, ani neuspořádám přátelskou bitvu šiškami.
Zato si umíte krásněji hrát se slunečními paprsky, necháte mne našlapovat na nejhebčí a nejzelenější trávu, jakou jsem kdy viděla a nutíte mne, abych pozorně sledovala kam šlapu, vždyť kolem je tolik něžných známých i neznámých kvítků, mám pocit, že si ani všech nestihnu všimnout.
Jak se jmenuješ, ty krásný fialovo modrý kornoutku a ty, bílá rozčepýřená hlavičko?

Už jste měli někdy pocit, že se na vás květiny smějí?
Mimoděk se usmívám také a hledám si šikovný pařez k usednutí a k pořádnému nalokání voňavého vzduchu.
Zvláštní ticho narušuje jen ptačí zpěv, každou chvíli to zatrylkuje z jiné strany, jako kdyby se malí pěvci domlouvali na podvečerní ptačí slavnost.
Jak pomalu kráčím, dostavuje se mi úplný pocit zeleného opojení, a všechny přívlastky pro dokreslení odstínu základní barvy přebíjí ten nejcharakterističtější pro tuto chvíli.

Křupavě svěží zelená.

Včerejší déšť a dnešní sluníčko se postaralo o tuhle nádhernou kombinaci, o které jistě často  sní každý králík, chroupající ve svém kotci vyschlé seno.
Zavírám oči a nechávám jen sluch a čich, ať si užívají.
Sedím pár minut a cítím, jak mi na rameno ťuká sluneční paprsek. Ano, čas pokročil, sluníčko se posunulo na své dráze a já se pomalu vracím zpět do reality, nesmírně osvěžená v tomhle až neskutečném koutku, tak blízko hlavní silnice, kde buší rytmus úplně jiného světa.

Zase se za vámi vrátím, krásné kytičky a urostlé stromy, děkuji, že jste mě k sobě pozvaly.
   
$$OBR403576$$

foto chipmunk(c)