Víceúčelový kámoš

Ne, není to o vibrátoru.

O tom, jak mi přišlo líto koupit "mrtvý" řezaný vánoční stromeček, jsem se tady o Vánocích zeširoka zmiňovala.
Malý stříbrný smrček v květináči zachránil můj pocit pohody a krásně zdobil až do Tří králů. Po celou dobu jsme ho opatrně zalévali a vypadalo to, že přežije bez úhony.
Jeho další osud měl být takový, že zbytek zimy přečká v suterénu v prádelně a na jaře ho zasadíme někam do zahrady a ať si kluk roste.

Ale on sám na to měl asi jiný názor. 

Při pravidelné zálivce začala v květináči prudce rašit jemná, svěže zelená travička a patrně se domluvila se smrčkem, že když se bude snažit a bude dostatečně huňatá, všimne si toho někdo z domácích a napadne ho, vzít nečekaně hezké překvapení zpátky nahoru do pokoje.
Přece jen, v prádelně je nuda a šero, s visícím prádlem nepokecáš.

Velikonoce máme skoro za dveřmi a zajíci a pestrá vajíčka už zase tvoří v supermarketech nepřehlédnutelné šiky.
Jak jednoduché přidat ke stomečkovi pár krokusů nebo narcisů v květináči, na větvičky lehce navázat pestrobarevné tenké stužky a do něžné čerstvé travičky položit pár kraslic.
Možná mi pak takový "svátek", jako je velikonoční pondělí s jeho pitomými zvyky a nepříjemným všudypřítomným chlastem, přijde nějak snesitelnější.
Naučila jsem se dívat na Velikonoce jako na svátky jara, v inkriminované pondělí vypadnout z domu na výlet a dá se to přežít, letos se stromečkem to bude i voňavější.

A po včerejší konzultaci u zahradníka (nerada bych stromečkovi ublížila) to vypadá ještě jinak, řekl mi, že mohu mít stromek v dostatečně velkém květináči až tři roky a teprve pak ho zasadit do volné půdy.
Takže, stromečku, vítej do rodiny!