Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 23. července 2008

Každá rodina má své ostudné historky.

Tady je jedna z nich.

Můj dědeček, po válce ředitel učňovské školy s aprobací na matematiku a deskriptivu, byl gentleman každým coulem, který i do dřevníku pro kýbl uhlí chodil v kravatě, bílé košili a s kloboukem.
Mám v paměti, jak se u babičky vždy perfektně stolovalo, i když už děda s babičkou byli v hlubokém důchodu, nikdy se nestalo, ani ve všední den, že by se hezky neprostíralo. A nebyl to v žádném případě nějaký snobismus, oba to měli jaksi v krvi od přírody a snad jejich výchovou se stalo, že mám ráda pěkně upravený stůl, dobré lidi okolo a jídla u kterých se nespěchá.
Dědeček s mamkou mě v dětství protáhli úmyslně těmi nejlepšími drahými restauracemi, abych se v budoucnu v takových podnicích uměla chovat a to je věc, kterou jim nikdy nezapomenu, už se mi to mockrát hodilo a v patnácti mě už nerozhodilo ani to, když jsme v brněnském Internacionálu seděli v restauraci sami a za hrobového ticha, pět čísníků, vzorně vyrovnaných v řadě, stálo opodál a čekalo na naše sebemenší naznačení pohledem, že něco chceme.
 
Občas jsme si sice dělali z dědečka legraci, že nejí krupicovou kaši jen z toho důvodu, že to nejde vidličkou, ale on k nám byl schovívavý a na nesčetných horských túrách nám dokázal, že to umí rozbalit i u beraního guláše.

Pamatuji se na to, jak jsme hodně jezdívali rychlíkem a málokdy se to obešlo bez návštěvy jídelního vozu.
Za mého dětství to ještě byla superluxusní záležitost první cenové skupiny, všude čisto, vzorný pořádek a sněhobílé damaškové ubrusy na stolcích.
Děda si objednal štěpánskou pečeni s bramborem a já měla nějakou palačinku.
Donesené jídlo vypadalo úchvatně.
Brambůrky byly malé, všechny stejně, vzorně kulaté, velký plátek masa a omáčka až po okraj.

Děda napíchl vidličkou první brambor, ten tupé vidličce uskočil a už se kutálel po výše zmíněném damašku, zanechávajíc za sebou pěkně hnědou mastnou  omáčkovou cestičku.
Přítomný číšník vytřeštil zrak, obličejem mu prolétl výraz krajní nevole, ale byl to profík, svou zlost ovládl a okamžitě přiběhl s novým ubrusem. Celý stůl převlékl do čistého, dokonce se přemohl, omluvil se a mohli jsme pokračovat v jídle.
Jenže, bohužel.
Druhý kulaťoučký brambor udělal úplně navlas to stejné, jen omáčky vystříklo na stůl o něco víc než předtím.
Číšníko zkřivil obličej do nenávistného pohledu, tentokráte už neskrývaného.
S podstatně menší ochotou a nepatrným kroucením hlavou stůl opět uklidil. Bylo to však provokativně pomalejší a pod dědův talíř dal ještě jeden plátěný ubrousek, jakoby takovou výstrahu, co kdyby ještě.
Já, malé drzé děcko, jsem se řehtala na celé kolo, ale jen do té doby,než mi marmeláda z palačinky kápla mezi talíř a kraj stolu. Bleskově jsem talíř přisunula k sobě, ale pozdě, bystré oko čísníkovo můj exces zahlédlo a v tu chvíli to vypadalo, že se mu začne dělat vzteky pěna u huby.
Ani se nehnul.
Vůbec bych nechtěla vědět, co si v tu chvíli myslel a nechci to vědět dodnes. To byla totiž jen předehra, k tomu, co se přihodilo vzápětí.
Dědeček si objednal pivo.
Číšník s ním po chvíli přikráčel, takovou tou charakteristickou chůzí lidí, co musí vše zvládat, ať se vlak kymácí jak chce.
Položil vysokou skenici na stůl a s vysloveně nevraživým pohledem přejel teď již opět upatlaný ubrus a jen tak z plezíru, abychom viděli, kdo je tady pánem, svým ubrouskem párkrát máchl po stole, aby jako odstanil neviditelné drobečky.
Jenže to neměl dělat, boží mlýny zamlely a posledním máchnutím  převrátil onen donesený půllitr Prazdroje a vylil ho dědovi do klína.

.....

.....

.....

Teď bych mohla vyhlásit anketní otázku na to, jak to dopadlo.

Ne, dědeček mu nevynadal, na to byl příliš velký slušňák.
Popásal se na jeho trapasu zcela mlčky, nepadlo ani jediné slovo, všichni jsme věděli své.
Číšník lítal jako pumr, aby politého dědečka alespoň trochu usušil, já hýkala smíchy, jak už je to u nás v rodině zvykem a na účtu se objevila hodně podstatná sleva.

A hlavně - doma pak bylo co vyprávět!

35 komentářů:

  1. jééé, tak tohle má nádhernou pointu :) hýkám smíchy jako ty tehdy ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Kéž by Boží mlýny (jinak tedy vhodně pravděpodobnostně nakonfigurované kvantové fluktuace) mlely přesně v takové chvíle!!

    OdpovědětVymazat
  3. Dewberry,byly doby, kdy stačilo říct \"jako tehdy v jídelním voze\" a všichni jsme slzeli smíchy.Phoenicks, díky :-)Kamio, mlýny pak zamlely ještě jednou u podobně gastronomické historky, ale to bylo zase opačně, to zamlely dědečkovi. Nechám si na dlouhé zimní večery.

    OdpovědětVymazat
  4. :o))) nádherný příběh, chudák dědeček:o)))

    OdpovědětVymazat
  5. chachachaDědeček byl vítěz, chudák číšník

    OdpovědětVymazat
  6. Typické, zatímco Ty jsi se vozila v první třídě, můj děda v té době \"dřel\" jako strojvedoucí na lokomotivě.Už aby tady byla revoluce :-))))

    OdpovědětVymazat
  7. Teda Baro, poprve jsi me rozesmala,ale poradne. Byt tim cisnikem, necham vas dobastit na spinavem ubruse, a prevlikam stul, az byste odpochodovali, a mozna by mi prosla na uctu i prirazka za prani pobryndaneho ubrusu.;o)))

    OdpovědětVymazat
  8. dík Baru, skvěle jsem se pobavila :D

    OdpovědětVymazat
  9. Pokud jsem vás rozesmála, to je dobře a Motoneználku, jen bych podotkla, že v hierarchii dětských celebrit stojí vnuk strojvedoucího podstatně výš, než vnučka učitele :-DD

    OdpovědětVymazat
  10. Chachá, tos mě rozesmála :-))) Jinak takoví dědečkové mi dneska leckde chybí, nějak se nám ze společnosti vytratil glanc, nemyslíš?

    OdpovědětVymazat
  11. Magrátko,občas koukám, jak glanc nikde, zatímco naduté přezíravosti všude dost... Ale taková je doba.

    OdpovědětVymazat
  12. Budiž pochváleni přezíraví nadutci, chovající se jako přezíraví nadutci. U nich jde o soulad obsahu s formou. Horší jsou ti, kteří se navenek jeví přátelsky, asertivně, seriózně a glancovně, avšak jde u nich o pouhou přetvářku. Konec hlášení.

    OdpovědětVymazat
  13. Teo,zcela přátelsky a seriózně si myslím, že bys to zvládl obojí, kdyby na to přišlo :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Přátelsky a asertivně? jak tohle vypadá?:-))

    OdpovědětVymazat
  15. [15] Nejde o mě, ale o ten glanc versus arogance. V pokryteckém prostředí prostě považuju za osvěžující, když se někdo jeví takový, jaký je. ;)[16] Jak bych Ti to vysvětlil... Tak hele :-)))))))) To je virtuální multismajlík. Když si ho v reálu přílípnu na xicht a přivezu nějakej dárek, mám prostě glanc. Bez ohledu na to, co skutečně myslím... ;p

    OdpovědětVymazat
  16. Teojá se neptala na glanc, ptala jsem se jak vypadá člověk, který je přátelský a asertivní, bo to já fakt nevím, buď jsem asertivní a nebo přátelská, glanc mám dycky, bez ohledu na to, jestli jsem anonymní virtuálně, nebo neanoreálně, proboha to vypadá jako orálně:-)))))

    OdpovědětVymazat
  17. [18] Asi jako Jehovista. :DHele, nemáš problém s tím pojmem asertivita? http://jdem.cz/ab6r7

    OdpovědětVymazat
  18. no já právě vstala protože mě napadlo, esli sis nepoplet asertivitu se servilotou:-).S pojmy problém nemám, jen občas s dojmy:-)) ovšem pokud si Ty glanc představuješ tak jaks ho popsal pod 17. sekce 16. , tak pak, ano :-)

    OdpovědětVymazat
  19. No to čumim...Ty na mě myslíš už i v noci? Netuším, jde-li o platonickou lásku nebo nenávist. Ale to je šumák, hlavně, že je to spontáLní, ne? :-p No ale k věci. O tu mi šlo, ne o překlopení do osobní roviny. Takže \"Glanz\" je lesk, politura, make-up čili povrchová úprava. Tak to chápu já... A terazky zase osobně: nepochybuju o tom, že glancovní masku máš skoro vždycky. A taky přátelskou asertivitu, ve virtuálnu se projevující multismajlíky. Víš? :)))))))))))

    OdpovědětVymazat
  20. Teokdyž si ten glanc vyguglíš, najdeš tam i lepší významy než politura a povrchová úprava:-), jinak samozřejmě platoinická láska, kdeby nenávist Ty blázínku:-)))))))A ty smajlíky nevyjadřují přátelství, ani asertvitu, natož pak servilitu, ale prostě jen to, jak moc jsem se v dané chvíli rozesmála, a rozesmát mě, tak to Ty zas jako umíš:-)))

    OdpovědětVymazat
  21. Fakt jsem byl napnutý, kam to až dojde, ale protože to skončilo jako v pohádce přátelským ranním multismajlíkovým objetím s orální politůůůrou, úplně se mi ulevilo! :-D

    OdpovědětVymazat
  22. Kam.být Tebou, moc se neraduju, Teo přece jede FURT V LEVYM! :-)

    OdpovědětVymazat
  23. já se neraduju, konstatuju. @Teo šel doleva? Ty bláho, už žádná jistota v tomhle světě!

    OdpovědětVymazat
  24. Moji milí,hezky jsem se tady s vámi zasmála při ranní kávě, není nad to, když se mají všichni rádi, nezkoumám, kolik je v tom politúry :-))

    OdpovědětVymazat
  25. To máte tak,když chce bejt kuře chytřejší než slepice. Já jsem to kuře... :-D

    OdpovědětVymazat
  26. Teo,my jsme tady, prosím pěkně, všichni kuřata. Nebo jsi tady snad někdy viděl nějakou slepici?! *výhružný mrk*

    OdpovědětVymazat
  27. Já jsem tady jednou viděl přejetou kunu uprostřed kuchyně.

    OdpovědětVymazat
  28. Kamio,ty jsi normálně systematický sklerotik se selektivně sloní pamětí!

    OdpovědětVymazat
  29. Už tady máme těch zvířátek nějak moc, tak to zrekapituluji: všichnijsmekuře, neviditelná slepice, rozšmelcovaná kuna, paměťový slon a pak ta politůůůra, co bez ní nejde vůbec nic a to ani v Kolbence(c)...

    OdpovědětVymazat
  30. Kamio,jo, už tady chybí jen GalaHAD. A ta politůůůra, to je asi dnešní nutnost a skoro bych řekla, že jich musíš mít k dispozici více barevných odsínů.

    OdpovědětVymazat
  31. Baru......GalaHAD si jen tak z povzdálí pobaveně posykává... A seznal, že jako kuře je aTeo... vyloženě k sežrání!

    OdpovědětVymazat
  32. A celou tuhle zvířecí sešlost tady za chvíli završí čagi se svým nezaměnitelným \"Merde!\"

    OdpovědětVymazat
  33. Kamio,řela bych, že nejzvířátkověji mi bylo zde:http://www.barmanka.bloguje.cz...hpJEDNOZNAČNĚ!

    OdpovědětVymazat