Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 17. července 2008

Den, kdy není čas vůbec důležitý

 a na dotaz, kolik je hodin se odpovídá se smíchem, že je sobota.

Cesta na sever je vždy plná radosti a já se dokonce přistihuji, že řídím a usmívám se a zastavím-li se někde na benzínce, musí to být na mě určitě poznat, že jedu někam, kam se těším, přinejmenším podle zanechaného spropitného.
Je to jako kdybych se vracela domů z daleké cesty...bože, kde já vlastně žila v minulém životě?
Mazlíček podřimuje v sedačce a pokud se začne nudit, dostane do ručiček osvědčený prostředek zábavy - rohlík. Velmi trefně byl Štěpánek minule nazván strojkem na strouhanku, protože každý rohlík mě přijde na 12,50. To když k tomu přičtu ještě 10 Kč za vysavač.
Tentokrát jsem na rohlík zapomněla, tak dostal mazlíček croisant, jen jsem si nevšimla, že tento je naplněn marmeládou.
Po příjezdu do cíle se tak zkomplikovalo přivítání, neboť děťátko trochu lepilo.
Přivítání s novými rybičkami v akváriu, (ty červené, ty byly!) a po skvělé kávě (tentokrát sladké) šup na procházku.
Zjistili jsme s mazlíčkem, že konkurence je opravdu skvělá věc, zejména když jsou dvě zahradní restaurace vedle sebe a obě se snaží přilákat i zákazníky s dětmi a v rámci přetahování se o obsah jejich peněženek investují do houpaček, pískovišť, skluzavek a dalších atrakcí, jen aby to si pivečko dal tatínek tady a ne vedle.

$$OBR352202$$ 
Škoda, že se tenhle přírodní jev nevyskytuje i někde blíž našeho bydliště, ráda bych jim tam za takové hezké prostředí nějakou tu korunu nechala.
Po příchodu z procházky jsem učinila jedno poznání - čistota koberce se úměrně zvyšuje se vzdáleností pískoviště od domu a naopak. Hromádka, která po Štěpánkovi zbyla po vyzutí sandálků jasně naznačuje, že moc daleko jsme nebyli. 
Dobrý oběd a následné odpoledne u přátel podpořilo  svítící sluničko, jen trošku obava z podivně pokašlávajícího auta a ještě podivnější předpovědi počasí, jaképak přeháňky, když nikde není ani mráček.

$$OBR352204$$
Kdybych si měla vymyslet prostředí, kde je malému nejlépe, vypadalo by to tam jako v cíli naší cesty. Krásně upravený trávník, trocha stínu, plastová mašinka, přátelská slečna, která je ochotná si tu mašinku posílat a vymýšlet spoustu srandiček a dva vtipní hoši, co umí hrát tenis, grilovat a chodit pro pivo.  
Časem přibyla ještě jedna přátelská slečna a to už jsme byli všichni a bylo nám fajn. Štěpánek byl v dobrém rozmaru, ostatně jako vždy, když ví, že se středem pozornosti a když byl za své výkony (paci, paci, pacičky a spol.) navíc odměněn zaslouženým hromadným potleskem, nasadil udiveně spokojený obličej, který mu vydržel až do večera.
Já učinila ten den ještě jedno poznání, že na rostoucí zoubky je nejlepším kousátkem něžně grilovaný kuřecí plátek s čerstvým chlebem. Budeme praktikovat patrně časěji, velmi se to osvědčilo.
Obava ze zakuckaného motoru na jednom z aut byla stále živá a tak jak Štěpánek na chvíli usnul, šli jsme si s klukama navzájem ukazovat motory. Bylo to zajímavé, ale já jsem nakonec neukázala...
Přes neustálé ujišťování znalce sedícího v hospodě u běžícího internetu, kde na stránkách ČHMÚ sledoval data z radaru, že pršet nebude a že se nám to vyhne, jsme to nakonec schytali se vší parádou.
Všechny disciplíny, jako byl běh s plnými talíři, běh s notebookem, přískoky s lavičkou a židlemi, nám šly jako na drátku a dvakrát slejvák a jednou kroupy jsme přežili v garáži, kde se dobrá nálada ještě znásobila pomyšlením na to, jak jsme šikovní a chytří, když nevěříme radaru, ale postaru se raději koukáme na oblohu.
Den uběhl tempem nevídaným a najednou přišla chvilka, kdy je nutné se zvednout (tedy spíše utrhnout, až násilím přervat), rozloučit se a jet zpátky na jih.
Dojmy přeplněný Štěpánek usazen do sedačky, sesbírat hračky, dudlíky, lahvičky, bryndáky a sklapnout kočárek, hezky se rozloučit, zamáčknout slzu a těšit se, že zase někdy... takové byly chvilky před odjezdem a pak cesta domů, deštěm kropená, ale s hezkým pocitem a nabitými baterkami zase vstříc všedním dnům.   
Díky!

$$OBR352205$$
 

12 komentářů:

  1. Báro,obava ze zakuckaného motoru byla zcela na místě, jak jsem se trpce přesvědčil v pondělí. Ale snad se všechno v dobré obrátí, přestože teď bych servisáka nejraději roztrhnul vejpůl!Joo, píseček! Ten jsem měl tu čest mít po pětadvaceti letech zase v zubech:) A ty hrabátka na altánkovém pískovišti, ty jsou erární!

    OdpovědětVymazat
  2. Kamio,teď jsem musela pracně počítat, v kolika letech jsi byl naposledy na písku :-). Erární hrabátka jsou dnes všude, velká změna proti minulosti, to si každé dítě střežilo jako oko v hlavě.Servisák je nezodpovědný. Nevím, jak by bylo jemu, naslibovat a pak nechat někoho takhle bez auta!

    OdpovědětVymazat
  3. Ať si trhne nohou! Kašlu na něj, udělám mu \"reklamu\", pokud se mě někdo zeptá. Poradím si jinak;-)No já ten věk jen tak nastřelil, nesmíš to brát do roka a do dne:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jak jsi psal o písku v zubech, úplně se mi vybavila zasunutá vzpomínka, jak jsem si vždy vyčesávala písek z dlouhých vlasů. Kdepak jsou ty časy. Moje dětské pískoviště je pryč, protože si tak před pěti lety na něj chodili hrát malí Romové a dělali tam šílený zvěřinec. Jenže se na ně každý bál zařvat, tak raději písek zasypali hlínou, zatravnili a nikdo nebyl za rasistu.

    OdpovědětVymazat
  5. Mně se vybavilo v souvislosti s tím dětským hřištěm, jak jsme nedávno řádili v tom Německu na těch jejich minimalisticky pojatých hřištích. Nejlepší byly ty provazové sítě a klouzačky vyplývající z terénu a tak. Šílená změna oproti pneumatikám od traktoru zabořených v zemi. Některé věci jsou však nesmrtelné a vděčné... třeba cokoliv co má kolečka a může dělat brm brm.

    OdpovědětVymazat
  6. a příště si v tom hradu zaskáču taky, tedy až budu zase skákat přes kaluže... Napadá mě, že správný zahradní architekt, do jehož popisu práce patří i navrhování dětských hřišť, by měl strávit nejméně den s batoletem... většina takových míst je spíš dělána na míru pro předškoláky.

    OdpovědětVymazat
  7. čagi,to je velmi přesný postřeh. Některá hřiště jsou taková, že se tam vyblbnou i děti úplně malinké a stejnou atrakci pak mají děti větší, ale hrají si na ní jinak. Pro batolata je toho zoufal málo a nejvíc mi vadí koutky pro děti, kam se smí až od tří let a mladší děti tam nemohou ani V DOPROVODU rodičů. Bohužel je takových koutků většina.

    OdpovědětVymazat
  8. Mi zase vadí, že takových koutků není více pro dospělé. Třeba takový omyvatelný nafukovací hrad pro dospělé (dospělým je dříve šoufl), kde bych se mohl vyblbnout, aniž by si někdo ťukal na hlavu... že jako v tom věku a ještě nemá rozum (on neví, že \"už nemá rozum\";-))) A poblíž zahrádka s pivkem a hasičskou zábavou, ideál:)

    OdpovědětVymazat
  9. Kamio,a bylo někde napsáno, že na to nesmíme? Ta hrozná dospělácká autocenzura!

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že bys Kamio klidně mohl, stačilo by si sundat sandály a vyndat z úst věci, které bys mohl při skákání omylem vdechnout. Já budu číhat jako paparazzi za rohem s canonem;)

    OdpovědětVymazat
  11. Báro,nebylo napsáno. Ale tuhle autocenzuru považuji za užitečnou. Nechci totiž, aby si mě pamatovali jako \"toho blázna, co skákal na hradě a vyrazil kolenem dva zuby před sto lidma, to je vůl, cha cha!\". Šla bys tam udělat několik skoků Ty? ;-)Čagi, no právě a tihle paparazzi s kanónem by to zfleku hodili na rajče a byl by NESMAZATELNÝ průšvih na světě, mi stačí, co už koluje, to je na tři životy, vždyť víš;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Alespoň by se bylo zase čemu smát u karet, ty deset let staré historky jsou už ohrané. Chtělo by to zase vyvolat Mirka, ten by zaskákal bez rozpaků:))

    OdpovědětVymazat