Spirála se roztočila

aneb o tom, jak je hezké udělat si radost potěšením někoho.

Začalo to záhadným dřevem, o které jsem se musela podělit a s kým jiným, než se svým dvojčetem přes televizní obrazovky, nebo-li s člověkem, který to jistě ocení, ba co víc, ještě to nějakým uměleckým způsobem dokáže zhodnotit, což já bych nikdy neuměla, mým největším kumštem se dřevem je to, že na něm dokážu něco dobrého občas ugrilovat.
Balíček tehdy došel po všelijakých peripetiích, které jen velký optimista dokázal nazvat "principem odkládané slasti". Já bych volila asi jiné výrazy, ale to bude tím, že já jsem tetka z moravské vsi a ne intelektuál z velkoměsta.
No, nakonec ta bloudící krabička přece jen svého adresáta našla, ten projevil radost a to mě potěšilo a tím to pro mě víceméně skončilo.
Ne tak ovšem pro milého ZCR, který sice slíbil, že mi to nějak oplatí, ale známe to... Spletla jsem  se, zřejmě ho vychovávala stejná babička jako mě, která vždy říkala: "Báro, talířek s koláčem se nikdy nevrací prázdný."
Čas běžel a v minulých dnech zčeřil línou hladinu mé schránky nečekaný mail, jehož sdělení by se dalo shrnout do věty:"Čekej balíček."
No, jéje! Kdo by se po takové zprávě nezačal těšit?
Zakrátko se pak konal přírodní zázrak, zvaný "Doručení balíčku za méně než 24 hodin". Ve středu v poledne posláno, ve čtvrtek v 7 ráno, třímala jsem jej v rukou. Nebylo to však geniální logistikou České pošty, ale systémem místní znalosti, kterýžto systém přetrumfne jakýkoliv jiný.
Samozřejmě, že balíček při své pouti republikou zbloudil na úplně jinou poštu, jak jinak? Leč na dotyčné jiné poště seděla paní, co mi občas hlídá Štěpánka, zde na blogu již zmiňovaná chůva. Hned za tepla mi zavolala:"Hele, zabloudil mi tady balíček na tvou adresu, posílaný z velkoměsta od nějakého ZCR, mám ti to vzít?" Za chvíli si totiž u mě měla vyzvednout mazlíka na hlídaní. Já to zkrátím, jistě, že jsem ji požádala, ať to podepíše mým jménem a doveze, protože jinak by musela balíček vrátit zpět do přepravního uzlu a odtamtud by šel na druhý pokus do balíkové dodejny pro můj okrsek, takže bych ty krásné věcičky, co v něm byly pečlivě zabalené viděla ne ve čtvrtek, ani v pátek, ale nejdříve v pondělí a to jen proto, že to bylo posílané PILNĚ.
Za chvíli po telefonátu už byla u nás, vyměnila jsem s ní balík za dítě a jala se stříhat, škubat a překusovat důmyslný systém izolep, krabiček v krabičkách, bublinkových fóliích a portugalských novinách, neboť křehký a jemný obsah si takového zabalení zasluhoval.
Nemám jiný výraz, než něžná krása. Technické detaily jistě sdělí zcr ve své rubrice Z mojí dílny, já se omezím jen na obrázek, který to všechno řekne za mě.
A také na poslední větu z doprovodného mailu:
Suma sumárum: snad se Ti budou poslané kousky zamlouvat a splní alespoň trochu i primární úlohu šperků - zdobit nositelku  a primární účel Woodova kovu - tát v horké vodě.
Jsem z toho dojatá a kudy chodím, přemýšlím, jaký materiál bych mohla kde vyzískat, abych se nějak revanšovala...  
$$OBR329803$$

Při pečlivém pohledu je vidět ze spodu ouško na uchycení řetízku  

$$OBR329804$$

Byla fuška v jaké poloze zachytit ten velmi elegantní tvar, ale na stopadesátý pokus jsem vybrala snad to nejlepší, lépe to neumím. 

$$OBR329805$$

Detail velmi nápaditého uchycení šňůrky na krk

Díky, díky, díky!!!