Už je to jen vzpomínka

Prý byly nějaké Vánoce!

Asi jo, podle toho, že ve špajzu na polici je ještě talíř s neslepenými a tudíž nesnězenými kousky lineckých koleček a ořechových trojhránků. A také podle toho, že mi zeje díra ve skříni v sektoru "vánoční dárky" a naopak před knihovnou se navršila hromádka čtiva, které se tam už nevejde.
Mám takový pocit, že někdy kolem 20.prosince jsem se dostala do divokého víru, který mě uchopil, prudce roztočil, chvíli se mnou cloumal ve vzduchu a když mě ze svého trychtýře opět vyhodil ven, rozplácla jsem se na hromadě písku venku na dvoře a poté, co jsem vstala, koukám na kalendář a ejhle, ono je 3.ledna.
V hlavě barevný máz asi jako když se pustí rychloposuv na videu a sem tam vyskočí střípek něčeho, co utkvělo v paměti víc než ostatní.
Třeba to, jak jsem si musela vzpomenout na Miloše Zemana, který ve své knize "Jak jsem se mýlil v politice" glosuje svůj současný život na Vysočině a své kontakty s místními lidmi prý omezil už jen na místního předsedu ČSSD, což je řezník a myslivec, na fanatického stoupence ODS, takto rybáře a pak má jednoho apolitického přítele, který je šéfem Kosteleckých uzenin. Jak praktické!
Nevzpomněla jsem si na to jen tak pro nic, za nic, ale proto, že pár dnů před Štědrým dnem přijel kamarád Franta, vášnivý rybář a dovezl mi vlastnoručně chyceného kapra a hned po něm zvonil kamarád Josef, myslivec a v ruce třímal střeleného ušáka a se slovy:"Tu máš," mi ho vrazil do ruky a odjel. Akorát nevím (na rozdíl od Zemana), jak to mají hoši politicky, ale to je mi úplně jedno.
Zdar Vánoc hodně zachránila Alex. V poklusu mezi plenkami a chrastítky jsem zazanamenala, že umí překrásně balit dárky a neváhá ani upéct perníčky jako jmenovky, aby bylo jasné, že na každého obdarovaného se myslí nejen v okamžiku vybírání dárku, ale celou dobu, až po tu chvilku, kdy dojde k obřadnému rozbalování. A taky umí báječný bramborový salát.
$$OBR305767$$
Já letos dárky potupně nakoupila, nebyl čas něco vyrábět.
Můj Štědrý den začal hned ráno, radost nad některými dárky byla tak velká, že jsem i trochu zmáčela kapesník a celý ten den byl velmi zvláštní, kdyby ničím jiným, tak jen tím, že jsem neměla ani jeden chlebíček, kapr nebyl smažený, ale pečený po staročesku a doma jsme neměli stromeček.
Štědrý večer jsme odjeli slavit k našim, aby nebyli sami a aby si užili Štěpánka a aby byla větší zábava a hromada dárků.
Vše se točilo kolem malého a to bylo dobře, nebyl čas na malichenosti.
Malý mazlíček se pustil do rozbalování dárků s vervou velikou a to tak, že ho nejvíc zaujaly barevné balící papíry a zlobil se, proč mu je trháme od úst, když tak dobře chutnají.
Jo, a taky jsme sebou k rodičům vzali Kimbu a ta byla tak nadšená stromečkem, že byla první, kdo pod tu krásnou borovičku šoupnul bez rozmýšlení dáreček. Naštěstí to tak smrdělo, že jsme si toho s Alex hned všimly a okamžitým odklizením jsme ušetřili tatínka infarktu, neboť on nesnáší psy a miluje svůj nový koberec.
Rychloposuvem pak rovnou k Silvestru, který byl tak pitomý, že nemá cenu se o něm ani zmiňovat. Nový rok byl zakončem krásným ohňostrojem, na který jsem se bohužel nemohla dostavit, tak mi byl v přímém přenosu puštěn do telefonu, což byla sranda, ohňostroj jsem tímto způsobem sledovala poprvé.
A nakonec jsem musela ještě udělat důležitou věc, rozdat členům rodiny pár šupinek z vánočního kapra, aby si je mohli dát do peněženky a neměli v následujícím roce finanční nedostatky a také jsem nemohla zapomenout i na takové, co kapra nejedí a zvádějí tradici kuřecích řízků. Jenže tahle tradice je nepraktická v tom, že si dotyčný sice pochutná, ale peří z kuřete by mu k tomuhle účelu bylo na nic, tím spíš, že to peří ani nevidí, když si koupí na tácku kuřecí prso, co už nějaká mašina svlékla ve velkofabrice do naha.
Před chvílí jsem dala dvě stovky tříkrálovým koledníkům na charitativní sbírku a tím jsem ukončila celou tuhle epizodu a co bude příští Vánoce, to jsem sama zvědavá.