O podivuhodně modrém svitu Korálového útesu

a jiných přírodních úkazech v naší domácnosti

Co tak kolem sebe poslouchám, každá z nás to má s tím žehlením trochu jinak. Některá ráda, některá nerada, ale myslím, že těch co nerady, těch je asi víc.
Měla jsem ještě v paneláku sousedku a ta pravidelně, když jsme se povalovaly před barákem na lavičce na sluníčku, říkala:
"Já si tu sedím a měla bych jít domů žehlit, mám tam celý koš a bábovku."
Příští týden už to bylo:
"Já si tu sedím a měla bych jít domů žehlit, mám tam celý koš a dvě bábovky..."
Což znamenalo, že nevyžehlené prádlo vždy jen někam vyklopila, aby si uvolnila koš a vršila si tak nevyžehlené šatstvo v ložnici tak dlouho, až neměla co na sebe a na děti a chodila z těch bábovek vytahovat různé oblečky. No, z toho by mě ranilo.
Ne, že bych byla nějaký vzorňas, co stepuje u šňůry s prádlem a čeká s nažhavenou žehličkou, až to uschne, ale co je moc, to je moc.
Já mám s prádlem takový volný režim.
Něco je ve špíně a čeká, až je toho celá dávka do pračky, něco visí na šňůře a čeká až to sundám, další kousky, již vyprané jsou u mandlu, který se zapíná, až je toho víc a něco je v koši a čeká až to vyžehlím, ale bábovky nedělám. Zbytek všeho ostatního je ve skříních a něco máme oblečené na sobě.
Průšvih by nastal, kdyby se vše jeden den vypralo, druhý den vyžehlilo a vymandlovalo, tak mám vážné podezření, že by to naše skříně asi nebyly schopné pojmout.
A tím jsem se dostala k tomu, co chci vlastně říct.
K podivuhodné souvislosti, jak koupit dítěti hračku a vnést tak pořádek do domácnosti.
Ježíšek se tyto (tedy minulé) Vánoce ukázal jako velmi chytrý a důmyslný chlapeček. Donesl totiž naší Alex tak geniální dárek, že potešil ji, ale paradoxně ještě více mě.
Dostala totiž žehličku. Na tom by nebylo nic divného, to se občas stává, jenže tahle žehlička byla tak úžasná, že nadšená Alex ve celé svátky jen prala, aby měla co žehlit.
Dokonce ten její fantastický parní stroj má i název. V návodu jsme se dočetly, že se jedná o model Korálový útes...no, to je jasné, že to žehlí samo.
Někdy kolem Silvestra se ten přírodní úkaz opravdu stal.
Vše vypráno, vyžehleno, vymandlováno... skříně nepojaly.
S Novým rokem přišel Nový pořádek. Pustila jsem se do toho s vervou a vidinou pěkně poskládaného prádla v POLOPRÁZDNÉ skříni.
S překvapením jsem zjistila, že s většinou věcí nebylo hnuto posledních deset let. To byl klíč pro selekci. Oblečení, které jsem na sobě já nebo někdo z rodiny neměl víc než pět let, letělo obloukem do připraveného pytle a dále pak na sběrný dvůr... jaká to úleva prohnutým policím!
K poloprázdným skříním jsem se sice nedopracovala, ale pořádek je v nich teď pěkný.
A Alex? Ta stále ještě s chutí žehlí a přitom už je skoro konec ledna.
Díky, Ježíšku!

$$OBR310705$$