Miniporno historka

Stalo se za starých časů, kdy všechno nebylo tak běžné jako teď.

Stále neutěšená hromada videokazet na zemi v baru mi připomněla starou příhodu.

Přelom let '89 a '90 jsem trávila v jedné kanceláři při velmi nudné monotónní práci, ale oč byla tahle tupá úředničina nezáživnější, o to veselejší kolegyně jsem tam měla.
Tedy ony ani moc veselé nebyly, ale spíš to, jaké vždy nosily příhody z těch řídkých chvilek, kdy náhodou byly doma a neseděly v kanclu, nad horami zbytečných papírů.

S Janou jsem byly podobně staré (měla 21 let, vdaná, jedno dítě), ale povahově a myšlením jsme byly od sebe vzdálené mnoho světelných let.
Ona byla absolutní puritánka, neuznávala žádnou zábavu a v její přítomnosti se muselo dávat pozor na téma hovoru, neboť jinak hrozilo, že se urazí a bude v malém kanclu dusno.

Což byl ovšem denní problém, protože druhá kolegyně Dáša byla o 15 let starší než my, finančně hodně za vodou a do práce chodila hlavně proto, aby měla kam nosit nové oblečení a vykládat nám zážitky se svými milenci a ňoumou manželem, který to všechno nevědomky financoval.

Moc hezká sestava jsme byly.

Jednoho rána přišla Jana do práce ještě víc nakvašená než jindy.

S Dášou jsme na sebe mrkli a ten mrk znamenal:"Copak jí včera zase manžel provedl?"

Janin muž byl krásný chlap, voják z povolání a nesmírně veselá kopa, flirtující s každou sukní, což dokazoval při všech návštěvách naší účtárničniky.
Největší záhadou vždy zůstávalo, proč si vzal zrovna Janu, která jeho nepřetržité vtipování velmi těžko snášela a když už náhodou o svém muži mluvila, tak jen jako o svém druhém dítěti, které je třeba dovychovat.

Toho rána  se Jana zabrala do práce jako buldok a vypadalo to, že jestli nezvolní tempo, bude mít do oběda hotové i ty naše dvě hromady, což bychom jí s Dášou klidně dovolily.
Kolem desáté zvedla poprvé hlavu a procedila mezi zuby:"Až se ten můj chlap vrátí domů, najde jenom batoh přede dveřmi."

A sakra, to muselo bát vážné.

"Copak ti provedl? Přehodil ti pepř do solničky?" rýpla si vesele Dáša.

"To vám ani říct nemůžu, taková ostuda!" vzdychla Jana.

To bylo něco pro Dášu. Ostudy, trpasy, nové drby - její nejmilejší potrava.

To už zaujalo i mě a všechny tři naše bulharské sčítací stroje naráz oněměly, abychom si užily tu historku.

A Jana se rozpovídala, nemohla jinak, muselo to ven...
"Včera večer u nás zvonil nějakej chlap, a prý jestli je manžel doma. Ten samozřejmě doma nebyl, ostatně jako každý večer.
Myslela, jsem, že ten chlap vypadne, ale on pořád stál u dveří a koukal.
Co s ním? Tak jsem se zeptala, jestli mám něco vyřídit, ale on že ne a pořád se neměl k odchodu. 
Pak už to bylo trapné, tak jsem se zeptala, jestli nechce jít dál a on, že jo a vmžiku stál vyzutý v předsíni.
A jak se za ním zavřely dveře, tak se hned rozpovídal, že mu manžel říkal, že máme hodně videokazet, že se s ním domluvil, že mu nějaké půjčí.
No, proč ne, kazet máme opravdu dost, manžel je shání, kde se dá.
Tak jsem se chlapa zeptala, co by chtěl a on, že by rád něco ze života.
Začala jsem mu jmenovat, co máme, jestli chce Policejní akademii nebo nějaké jiné komedie a on, že něco VÍC ze života.
Vytáhla jsem mu nějaké dokumentární filmy, ale těch moc nemáme.
Stál, blbě na mě koukal a nic neříkal, už to bylo zase trapné, tak jsem mu ukázala co všechno by si mohl půjčit a on si nic nebral.
Akorát byl takový divný a rozhlížel se jakoby ještě něco hledal.
Zeptala jsem se ho, jestli mu manžel slíbil něco konkrétního a chlap se celý orosil a špitl: Porno.
Já jsem málem spadla, my žádné porno nemáme!!!
Ale manžel prý říkal, že máte porna spoustu.
No to tedy NEMÁME!!!
Okamžitě jsem chlapa vyhodila a ještě jsme mu pěkně vynadala."

"A tak máte porno nebo ne?" poposedla Dáša nedočkavě na židli.

"Ten prasák ho má hromadu ve své skříni, kde má uniformy a kam já nechodím," rozčilila se Jana ještě i teď. "No, jen co přijde domů..."

Nevím, jak to dopadlo tehdy u nich doma, ale vím, že už jsou dávno rozvedeni a on  je i teď stále pěkný chlap a stejně veselý a nikomu se ho převychovat naštěstí nepodařilo...