Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

neděle 3. června 2007

K nedělní kávě

Škola improvizace zdárně pokračuje.


Alex se učí na zkoušky jako divá. Teda... učí se. Jako divá píšu proto, že rozdíl mezi "vůbec" a "dvě hodiny denně" mi přijde jako hodně zásadní.

A aby z toho učení vyvázla se zdravou myslí, musí samozřejmě relaxovat.
Mnohdy čas na relaxaci mnohonásobně převýší čas věnovaný učení, ale to je normální, znám to i od sebe.

Ve vymýšlení relaxačních činností je docela originální. Teď naposledy to bylo velmi výhodné pro celou rodinu, protože se rozhodla, že nám upeče dort. Ovšem ne, jen tak něco obyčejného, jako peču ke svátkům a narozeninám, ale nějakou fantastickou specialitu.

V jejím věku jsem měla tyhle nápady také. Hodiny jsem si s něčím hrála, abych pak dopadla v nějaké banalitě jako sedlák u Chlumce.
Mojí cukrářskou minulostí se táhnou moučníky zvučných jmen a s nimi nerozlučně historky zoufalcovy s názvy:
Vytékající krém z věnečků
Netuhnoucí želé
Sražený krém
Neforemně vyboulený korpus... a podobně.

Ale protože peču docela ráda, neodradilo mě to, jen jsem si vytvořila takovou databázi asi pěti dortů, které mě už ničím nezaskočí a s malými obměnami polev, náplní a ozdob, nikdo doma moc nepozná, že je to pořád dokola to stejné.    

Alex to vzala vědecky, s nadšením začátečníka si vytáhla knihu Pečení po celý rok, kde je každý ten cukrářský div vyfocený přes celou stránku a k němu popis stylem "krok za krokem". Vše se zdá být jednoduché, snadné a bezelstné.

Už jen to vybírání byly laskominy pro oči i ducha.
Výběr se zastavil na dobrotě nazvané

Schönbrunnský ořískovo-čokoládový dort.

Už jak jsem to četli, tak se na stůl z otevřených stránek po stovkách sypaly obsažené kalorie.
"To musí být dobrota," zasnila jsem se a bylo rozhodnuto.

S těstem si Alex poradila jako starý cukrář.
100 g jemné hořké čokolády rozlámat a v horké vodní lázni rozetřít.
200 g měkkého másla utřít do hladka, vmíchat čokoládu a postupně přidat 100 g moučkového cukru, 3 vejce a tři žloutky. Přidat 80 g polohrubé mouky se lžičkou prášku do pečiva a 150 g mletých oříšků (mají tam být lískáče, Alex dala vlašské, protože těch máme vlastních megamoc).
Nakonec se vmíchá sníh ze tří bílků a v dortové formě se peče 45 minut při 175°C.

Nebudu nijak komentovat skutečnost, že se jí nejdřív zcela nepochopitelně neušlehal sníh a musel se dělat z dalších bílků, že jsem nenašla dortovou formu, tak se musela použít obdélníková forma na biskupský chlebíček.
Prostě dopoledne bylo pryč.

Krém bylo Waterloo. Zdánlivě jednoduchý postup, kdy do změklého másla (250g) postupně vmícháme předem uvařený a vychladlý čokoládový puding a přidáme 60 g moučkového cukru se změnil v noční můru z Elm Street, poté, co se to Alex dvakrát srazilo a doporučená metoda, jak sražený krém opět rozmíchat ve vodní lázni, aby se napravil, se ukázala jako cesta k marnosti. To už bylo pozdní odpoledne.

Nakonec byl použit známý a rozšířený postup "za pomalého míchání vléváme do kanálu" a upečený korpus byl promazán naší bezvadnou domácí višňovou marmeládou.
Před zbytkem rodiny to Alex obhájila jako úmyslné snížení kalorické hodnoty a cholesterolové zátěže.

I tak to bylo vynikající. Ostatně jako všechno, kde je v celém korpusu jen 80 g mouky (to fakt není překlep) a 150 g oříšků.

$$OBR237382$$
 

9 komentářů:

  1. ohooo...ja nebudu nic moc vymyslet a jdu si pro neco do kramu..:)

    OdpovědětVymazat
  2. mykee,rozhodně to bude časově úspornější.

    OdpovědětVymazat
  3. Báro,takže nakonec největší pecka je ta šlehačka...:)) Ke kávě na terasu paráda. Pomalu uzobávat... mňam:) Kolikrát se i mi relaxace poněkud zvrtne..:)

    OdpovědětVymazat
  4. Kamio,až do té míry, že není pro samou relaxaci čas na práci...

    OdpovědětVymazat
  5. Tož díky za recept...Už umím uvařit kávu, tak tohle třeba zvládnu taky. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Teo,někdy se hodí i varianta trvající o několik hodin méně: koupené vafle, sprejová šlehačka a vanička jahod.. za 20 vteřin hotové, jen ty oříšky chybí :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Pane bože já bych si dal... :)

    OdpovědětVymazat
  8. Kristova noho! Vy máte růžový porcelán! Ten je svatební??

    OdpovědětVymazat
  9. Johnny,je pravda, že v dobách nekoordinovaných nájezdů příbuzných se svatebními dary jsme dostali 6(!) kávových souprav a žádnou žehličku, ale tenhle hrneček jsem dostala jako solitér od kolegů při odchodu z jedné fajn práce a stal se talismanem, když si potřebuji \"vyrobit\" pohodu.

    OdpovědětVymazat