Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 13. prosince 2006

Kdo nese knedlík, neplatí vstupné

jak to dopadá, když se lidé z netu chtějí poznat osobně

Odehrálo se dávno mezi účastníky jedné místnosti, jednoho chatu. Pokud se někdo pozná, nechť dá vědět.

Tuhle vzpomínku mi vyvolala Mirka svým poetickým článkem.

Do té virtuální místnosti nás chodilo hodně a vedli to takoví dva recesisti, takže byla legrace, nikdo tam moc nechlastal, takže ani neurážel, celkově vládla dobrá nálada.
Zní to jako scifi, ale tak to opravdu bylo.
 
No a jak se tak celé večery mlátila prázdné sláma, byť s humorem, někdo přišel na nápad, abychom se sešli.

Fyzicky a doopravdy.

Akademické plánování zabralo opět mnoho večerů a začalo to vypadat, že se to setkání opravdu uskuteční!

Záludnými a zdánlivě nesouvisejícími dotazy se zjistilo, že většina spřátelených je z Moravy a tak se jako místo M určilo město Olomouc.
Místní vybrali jakousi hospodu IV.cenové skupiny, která měla i samostatný sál, kde se dalo posedět a podiskutovat a samozřejmě i pokonzumovat.

Asi tři dny před plánovaným setkáním bylo každý večer v místnosti narváno. Mnoha lidem stále nedocházelo, jestli je to bouda nebo fakt.
Toho využili naši recesisti (ano, musím se přiznat k jistému podílu mystifikací) a začali do dění vnášet zmatky.

Mimo jiné tím, že začali sepisovat seznam, kdo donese šišku knedlíku a kdo vejce, protože je domluvené, že budou k večeři knedlíky s vejci a kuchař nám to udělá z doneseného. Takové kravině by uvěřil leda magor, ale nebudu předbíhat.
Ti co budou na seznamu, mají jít rovnou do kuchyně a tam knedlíky a vejce odevzdat.

Další várka lidí musí donést židle, protože když za ten sál nebudeme platit žádný nájem, tak budeme mít k dispozici jenom stoly. (Opět nechávám bez komentáře.)

Nakonec určení dva donesou kartičky, fix a špendlíky a všichni příchozí si musí napsat svůj nick na papírek a přišpendlit na tělo (stačí na oděv), aby bylo jasno, who is who.

V den D jsem se rozjela do Olomouce. Vůbec jsem netušila, kde ta hospoda je a tak jsem zevlovala před hlavním nádražím a přemýšlela, kdo z těch lidí kolem by mi mohl poradit.
Nebylo to nutné!
Najednou jsem uviděla chlapa, jak si to hasí z nádražního vestibulu a má v ruce šišku knedlíku!  Hle, druhý! A nese skládací židli!
Je to jasné. Nechávám jim trochu odstup a vyrážím za nimi. Musím se smát, jak po sobě pokukují.

Hospoda nebyla daleko.

Před ní hlouček rozpačitých, ale to už doráží i naše rozptýlená trojka.
"Je tady to setkání?" ptá se Ten-s-knedlíkem.
"Asi půjdeme dovnitř," říká pěkná mladá slečna a já si pro sebe hádám, která to asi je.

Čeká nás nachystaný sál a u vchodu mladík s fixem a kartičkami. Funguje to!
Připichujeme si na hrudníky své kartičky a čumíme si navzájem na ně.
Tolik lidí v tak krátkém čase mi na prsa ještě nekoukalo.
Atmosféra se z rozpačité mění na radostnou a různě si padáme kolem krku a potřepáváváme pravicemi.

Tohle by se mělo jmenovat HODINA PRAVDY.

Opravdu kolem sebe vidím hodně překvapených výrazů.
Realita je tak odlišná od různých představ.
Největší smůlu měl asi Trpaslík. Přijel z Havlíčkova Brodu kvůli Sněhurce. Jenže Sněhurka byl chlap a jistě se neurazí, když řeknu, že šeredný chlap, protože on to o sobě říkal po třech pivech také.
Kopretinka tam dorazila se svým klukem, ale po třech hodinách družení a seznamování s někým úplně jiným odjížděli každý sám.
Číšník lítal s pivy a panáky, co mu síly stačily a občas se našel někdo, kdo se divil, proč se vlekl se židlí, vždyť těch je tady víc než dost.
Do družné atmosféry vtrhla jediná bouřka a to když se na sále objevil rozzuřený kuchař, proč mu lezou cizí lidé do kuchyně a nechávají mu tam, sakra, nějaké zatracené knedlíky!

Ze setkání jsem odjížděla a bolely mě tváře od smíchu a koutky brala křeč, něco takového se už nemůže nikdy opakovat.

Místnost už dávno neexistuje, chcípla postupem času sama od sebe na neúčast a změnu zájmů hlavních tahounů, ale občas si s někým zatelefonuji a zavzpomínáme, jak jsme ve finále před hospodou po sobě házeli těmi donesenými vajíčky. 
A jak to dopadlo?
Dobře.
Kopretinka a její nová známost Jimi za rok od setkání vstoupili do stavu manželského a dnes mají už dvě malé holčičky.

35 komentářů:

  1. krásné čtenítohle zažít musí být radost;-)

    OdpovědětVymazat
  2. :-)No co na to říct - pěkné čtivo. Víc asi nejde dodat :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tedy Báro...já mám normálně husí kůži...!To je prostě úžasný!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Lituji,že některé zážitky jsou nezopakovatelné!

    OdpovědětVymazat
  5. A jak to dopadlo?Dobře.Kopretinka a její nová známost Jimi za rok od setkání vstoupili do stavu manželského a dnes mají už dvě malé holčičky....tak todle za moc hezkej konec nepokládám :-)) aspon pro Jimiho :-))Ale jinak hezký vyprávění, skoro jak od Lorrain :-))

    OdpovědětVymazat
  6. SBjasně, tady chybí jen ten smažák:-))))))))

    OdpovědětVymazat
  7. Jimi je moc spokojený otec!jen nevím, jestli má rád ten smažák s kaší :)))

    OdpovědětVymazat
  8. Bárovětšinu chatovacích a blogovacích lidí znám osobně z četných setkání i po celé republice a mám to ráda, protože virtualita je prima, ale je taková moc jednostranná a hlavně jí chybí chutě a vůně.Když jsem se před už mnoha lety sešla 10 minut před srazem s tomíkem u pumpy,kde jsem ho viděla prvně a dorazili jsme spolu k Potrefené Huse, kde si mi jeho pesa okamžitě lehla na klín, všichni si mysleli, že spolu žijeme už tak asi 5 let reálně :-)a znám i kluky o kterých jsme si moc let mysleli, že jsou holky:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Mod,tohle byla moje první akce, pak jich bylo ještě víc, ale na tuhle jedinou se nedá zapomenout. Jako kdyby to pak více a více zevšednělo, nedokážu to přesně popsat...

    OdpovědětVymazat
  10. Báronemusíš popisovat, rozumím, něco prostě propadne sítem a nebo by propadnout mělo:-)

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to je drsný. Jen mě nenapadá, která hospoda tady v OL blízko nádraží vaří... Ale to je jedno, hlavně že byla zábava... Já mám bohužel k chatu velice záporný vztah. Bohužel?

    OdpovědětVymazat
  12. Sice jsem o nějakém tom občasném srazu lidí z netu, např. blogerů slyšel, ale jak píše Bára, že od té doby byla ještě na dalších, to je pro mně novinka, že jsou ta různá setkání tak četná. Seš Báro určitě aktivní člověk (bez urážky). Asi teď vypadám jako \"tydýt\", člověk se pořád učí :-))

    OdpovědětVymazat
  13. tak to nevím, jestli bych byla pro sraz osobně. já mám svojí anonymitu docela ráda (asi proto, že píšu hodně otevřeně svoje názory, který taky nemusí každýmu sedět)... ale z vyprávění to zní dobře :)

    OdpovědětVymazat
  14. Vážení,to je teda sekec mazec, ale já přísahám, že jsem kluk, i když si teď připadám spíše jako Sneczechův \"tydýt\":) Tahle historka je opravdu neskutečná a já: 1.fakt nevím jak bych se tvářil, kdybych vás viděl naživo, protože je to přesně o tom, co psala Mirka-každý máme nějakou představu jak ten nebo ten vypadá a najednou prásk hlavou do reality. Včetně opačného efektu - že byste viděli vy mě:)2.Třeba bych zjistil, že Klub chaotiků je jen banda babiček z domova důchodců, co si takhle krátí volné chvíle:)) Proč mě to napadlo? 3.Báro a Mod., já jsem vás odhalil, vy prostě jste mimozemšťanky! Pravda, chaotické - proto jste přistály omylem na Zemi - ale vy máte určitě 40-ti hodinový den, to snad není možné, co vy stihnete, protože já když si přečtu všechny ty vaše příhody a dohledám všechny komenty a odpovědi na komenty(viď, Mayo:), tak je hodina pryč...a ještě psát svoje příběhy!!5. Kdybych viděl chlápka jak táhne v Olomouci kolem té trafiky židli a v druhé ruce má knedlik (né nok;-), tak by to se mnou prostě seklo!! Bum prásk, Kamiliče by obrali místní bezdomci a pak by teprve přijeli havrani:)))

    OdpovědětVymazat
  15. Teda Báro ...... to je masakr ... na takové mystifikaci bych se taky rád podílel. Jenže jak se znám - přišel bych s knedlíkem.[12] o takové hospodě u nádraží taky nevím, ale zapátrám[14]Kamilič má pravdu (pozn.3), ještě bych přidal Lorrain (promiň Lorr.) - jsem rád že stihnu 3-4 příspěvky týdně a vám to sem holky padá jak Němci do krytu

    OdpovědětVymazat
  16. Taky jsem nečekala, že se chataří (nebo četaři, nebo jak vlastně?) takhle scházejí. Pro mě má blogování půvab i v tom, že si lidi na druhý straně těch drátů představuju. Nevím co bych si počala, kdyby pak vypadaly jinak. Možná bych z toho dostala nějaké rozpolcení mysli.Ale tohle setkání s knedlíkama vypadá nakonec docela roztomile.

    OdpovědětVymazat
  17. Víte co?Já jela jednou do Bulharska vlakem se stajacím věšákem na šaty pro potřebu nudistické pláže! Mám fotku, ale papírovou černobílou, oskenuju, ukážu!!!!!

    OdpovědětVymazat
  18. Mod.,tak tohle bude taky síííla, to teda tě beru za slovo a ten příspěvek ať stojí za to:)Btw: Na to musí být správná životní karma mít takové zážitky. Vy fakt nejste z tohoto světa:))

    OdpovědětVymazat
  19. Šnečku,Tvůj \"TYDÝT\" je lepší než celý můj příspěvek! ha ha haTohle bylo takové velké setkání, pak už byly jen komornější akce, ale už ne chat, ale spíš přes různé fotostránky s komentáři apod.Sunfreedom- moc si to nepamatuji, ale vím, že od nádraží doprava směrem k SENIMU, ale jak tam postavili ten autosalon, tak je to tam nějaké jiné???

    OdpovědětVymazat
  20. Kamilič,jak jsi nás v tom Domově důchodců vyhmátl? Teď už nemusím tajit, že Mod. má pokoj přes chodbu a domlouváme se vždy u večeře, jak Tě pěkně doběhneme!Gombo, s knedlíkem jsi vítán!A k té anonymitě: poslední roky mám ráda své představy, podobně jako Helazd. Zalezla jsem si do své ulitky a vylézat se mi moc nechce. Mod, těším se na věšák. Ty umíš skenovat?!?!

    OdpovědětVymazat
  21. Báronoooo, řekněme, že mám skener:-))))

    OdpovědětVymazat
  22. :)))))Mod, to ještě nic neznamená!

    OdpovědětVymazat
  23. Kamiliči:ad 14-2, důrazně protestuju proti babičce v DD!... Když už, tak dědeček v DD:-)

    OdpovědětVymazat
  24. Mayo,začínám mít podezření o kom byl tenhle příspěvek: http://www.sharkan.net/?text=809-z-chatu-mazlive-marketky (Není vhodné pro děti)

    OdpovědětVymazat
  25. Báro::-))) to mě dostalo. Do předposledního odstavce jsem fakt uvažovala, co až tak zlého jsem ti provedla:-))

    OdpovědětVymazat
  26. Mayo,mě to přišlo hodně ze života a ty najednou začneš o \"přestrojeném\" dědečkovi :)))))

    OdpovědětVymazat
  27. Děkuji za reklamu. :) Ale hlavně děkuji za báječný příběh. :)))

    OdpovědětVymazat
  28. Sharkane,já jsem si říkala, jestli mě vybereš s tím odkazem a fakt jo :)))Přitom já jsem takovej suchar a introvert, ale vždycky někam spadnu.. ;)

    OdpovědětVymazat
  29. Báro,mě to potěšilo. A nabídnu ti ještě jeden odkaz. Abys jako barmanka a chaotička věděla, s kým chodím na obědy. :)http://www.sharkan.net/index.php?text=322-hyperaktivni-chaotik

    OdpovědětVymazat
  30. Mayo: sakra, tys mě viděla v DD...? Jsem prozrazen! A já se tak snažím chodit na večeři v jinou dobu, aby mě Mod. a Bára neviděly!!!

    OdpovědětVymazat
  31. KamiličNo my Tě taky nevídáme, akorát v rozích pod deskou stolu se po Tobě vždycky najdou brambory!

    OdpovědětVymazat
  32. Kamiliči:To víš, jsem Colombo (ne Juantorena:-)

    OdpovědětVymazat
  33. Mod., Mayo,to by Colombo už mohl zjistit, že to nejsou brambory, ale knedlík s vejcem...:)

    OdpovědětVymazat
  34. :-))) tak to je skvělé! A dnes končím, a pořádně vychechtaná jdu spát...

    OdpovědětVymazat
  35. hm hm, no čo sa tu jedno zverko dozvie ;-)

    OdpovědětVymazat