Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 7. prosince 2006

120 lidí mě prudce nenávidělo,

ale už to neodčiním


Koncem června jsem postoupila o jeden schůdek výš za svým velkým snem.
Tohle bylo možná i o tři schůdky. Kamarádka se na mě obrátila s prosbou, zda bych jí neušila svatební šaty.
Já!!!
Mohla si vybrat z deseti půjčoven, z dvaceti zakázkových krejčovství a vybrala si mě!
Zatočila se mi hlava radostí a hned vzápětí i hrůzou.
Doteď jsem šila jen nejbližší rodině, hlavně na Alex a tohle by to bylo poprvé na někoho "cizího" a hned svatební šaty.
Na různé plesové róby jsem trénovaná dobře.
Která jiná matka přemlouvá svoji dceru, aby ty loňské šaty už nenosila a šla si vybrat látku na nové...
Miluji tu počáteční fázi, kdy se rodí nějaký nápad a já kroužím kolem dovozců látek a hledám ten správný materiál a barvu a dolaďuji odstíny. Pak kreslím, vymýšlím, zavrhuji a znovu kreslím, až vezmu ty své fialové japonské nůžky a střihnu! Je to svátek.
Celou tu dobu šití se pohybuji jakoby na obláčku, přízemní kraviny , jako je něčí hlad nebo nedostatek čistých ponožek mě vůbec nezajímá a zpět na zem klesám, až když je došito a róba visí na ramínku a čeká na svůj den.
Takhle nějak to mělo být i s těmi svatebními šaty. Jenže tentokrát těch přízemních starostí bylo moc.

Obvykle bývá červen docela jalový měsíc, pokud se týká společenských akcí. Teď se na mě obrátily hned dva spolky s prosbou o zařízení hudebního vystoupení, občas u mě v baru někdo hraje, tak vím komu zavolat. Slíbila jsem a začala pátrat po někom, kdo má zájem v tuhle divnou roční dobu vydělat si pár korun.
Do toho zavolal můj tatínek, že jede na dovolenou, a musím za něj na 14 dní převzít jeho povinnosti.
Ok, všechno zvládnu.

Diář sice nepoužívám, ale hlava zatím slouží, takže diktuj, já si to zapamatuju.
Hlava mi sice seděla v té chvíli na krku, to jo, ale byla plná svatebních šatů.
Tatínkovi jsem všechny úkoly odkývala a v pohodě jsem si chystala šaty na první zkoušku. Mezitím jsem levou zadní zařídila všechno, co po mě kdo chtěl a překvapil mě až taťkův telefonát z dovolené.
Znovu mi důtklivě kladl na srdce, že ve čtrvtek je do salonku u baru domluvená důležitá akce: setkání obyvatel nedalekého paneláku s architektem, který má vést přestavbu jejich obydlí v něco naprosto úžasného. Vysvětlil mi , jak dlouho těm panelákovým lidem trvalo, než vůbec nalákali slovutného pana architekta na tuhle přeměnu, že to nebude jen obyčejné obložení domu polystyrénem a natření na růžovo, ale bude to něco jiného, lepšího, víceprostorového a bla bla bla.
"No jasně, vždyť mi to říkáš počtvrté, vždyť vím."

Šaty se na první zkoušku vůbec nepovedly.
Nevěsta to viděla jinak, její matka  to viděla jinak, už mi chyběly jen kecy budoucí tchýně. Naštěstí první zkouška počítá s velkou rezervou ve všech rozměrech, šlo to předělat beze ztrát, jen jsem musela vymyslet jak po technické stránce půjdou udělat ozdoby, které si na mě ty jezinky vymyslely.
Práce na šatech mě naprosto pohltily. Druhá zkouška dopadla mnohem lépe a už se blížilo zářivé finále s krásnou nevěstou na konci.
Šaty jsem jí dávala ve čtvrtek, svatba byla v sobotu, všechno je  hotovo, svět je krásný.

V pátek ráno jsem vstala, posbírala po kuchyni pozůstatky šicích orgií a začala jsem chystat nějaký boží oběd, abych si naklonila zpět přízeň rodiny, která v minulých dnech utrpěla vážné trhliny.
Stojím si u linky, broukám si spokojeně nějakou odrhovačku s rádiem, krájím si masíčko a......... HRŮZA !!!!! 

Polil mě smrtelný pot.
VČERA BYL ČTVRTEK!!      TEN čtvrtek!     Schůze baráčníků!!
Udělalo se mi špatně.

Taťka po mě skoro nikdy nic nechce a jednou se na mě obrátí s tak důležitou akcí a já to zprasím na celé čáře.
Dá se tohle nějak omluvit? Nedá. Snad jedině smrt. Ale já žiju. Normálně bych byla ráda, ale dneska se mi  to vůbec nehodilo.

Ty dva telefonáty, které jsem musela podstpoupit si budu pamatovat ještě hodně dlouho.
První byl řediteli stavební firmy, která setkání připravovala.
" Dobrý den, tady je Bára z baru, já jsem ta osoba, co může za ten včerejší průšvih. Mám nějakou možnost, abyste mi odpustil tu neomluvitelnou věc, která se včera stala?
"No....dobrý den..." řekl mi ledový hlas na druhé straně drátu.
"Já vím, že je to neomluvitelné," opakuji znovu, "ale dáte mi nějakou možnost, abych to mohla jakkoliv odčinit?" lísám se zkroušeným hlasem.
"Víte jak to tam včera vypadalo?" zeptal se mě hlasem posledního soudu.
"120 lidí tam čekalo před vchodem skoro hodinu a madam nikde. Myslíte si, že ti lidé mají čas na takové akce?! Neměla jste škytavku, jak vás všichni prokleli?"

Jen do mě.

"Já vím, zasloužím si, abyste mi vydanal, já sama si nadávám už od rána. Řekněte mi můžu to nějak napravit?"
"Nemůžete!"
Teď mi švihne s telefonem a je to můj konec.
Ale on pokračoval.
"Máte velké štěstí, že je kousek dál ta restaurace a pan majitel byl tak laskav, že nás tam všechny nějak usadil, takže na konec se prezentace konala."
BUM. Kámen mi spadl za srdce.
"A dopadlo to určitě dobře, že?"
"Dopadlo, ale rozhodně ne vaší zásluhou," neodpustil si na konec.

Nálada mi vylétlo opět k oblakům.

Druhý telefonát už byl trochu jednodušší, než se zdálo před deseti minutami.
"Ahoj taťko, jak se máte? Užíváte si?"
"Dobrý, a co ta včerejší akce?"
"Jo taky dobrý. Jenže oni si to na poslední chvíli rozmysleli a protože jich bylo víc, tak to udělali v té restauraci za rohem."
"Tak to jo, alespoň jsi s tím neměla práci. Tak ahoj a užívej si sluníčka."
"Ahoj"

Doma ti to, tatínku, vysvětlím, přece ti nebudu kazit dovolenou.

25 komentářů:

  1. baro,ty jsi opravdu neuveritelnej multitalent!!!!! a jak dopadla svatba?

    OdpovědětVymazat
  2. Pajo,já to vidím tak, že se pustím do kde čeho, ale nic neumím pořádně. Snad jen to šití, protože to mě moc baví. A švadlena, co k ní chodím na rady, říká, že mě to baví proto, že se tím neživím. Možná má pravdu. :))

    OdpovědětVymazat
  3. Jóó,a s tou svatbou, to se uvidí až po letech, jestli se povedla ;). Ale šaty se líbily a nic se na nich nerozpadlo!

    OdpovědětVymazat
  4. ono to vzdycky nejak dopadne,ze? ;)Pripomina mi to jak jsem kratce po nastehovani se do obecniho bytu na P4 sezvala vsechny najemniky v dome (aniz bych je znala) a pana pravnika a chtela diskutovat na tema privatizace. Zjednala jsem salonek v mistni hospode a v den D tam sedela asi hodinu sama, pak to zabalila. Asi po roce jsme meli se sousedy sezeni v byvale \'pradelne\' - kvuli rozpoctum vody a prisla na to rec. Ja rikam \'tenkrat jak jste nikdo neprisel\'...a oni \'jo tenkrat jak jsme tam vsichni byli a vy jste neprisla!...!!!\' ONI SEDELI NA ZAHRADCE protoze bylo pekne ;-)))))))))))Hele jen pro zajimavost: na kolik ty saty vysly a koliks na tom stravila casu?

    OdpovědětVymazat
  5. Spoon,taky pěkné nedorozumění :)Ty šaty vyšly na 2500 Kč.1500 látka a 1000 jsem si vzala já. Jenže mně všechno trvá 2x déle, než vyučené švadleně, takže jsem to dělala asi 14 dní odhadem tak 15-20 hodin. Nevydělala bych si ani na slanou vodu :))

    OdpovědětVymazat
  6. díky za spravení nálady. alespoň vím, že v tom nejsem sama. taky si totiž takhle vždycky z dobré vůle naběhnu a výsledek je ten, že jsou na mě všichni naštvaní. v lepším případě...

    OdpovědětVymazat
  7. Hele......120 neni zas tolik;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Fade,říká se, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán :)Galahad-ze 120ti lidí je asi slušná porce negativní energie, když se všichni v jednu chvilku na Tebe naštvou.Ale asi se to dá přežít, jak je vidět ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Mod.,tenhle Bářin příběh budiž pro tebe zcela nepřehlédnutelným signálem, že vaše předsedkyně Klubu chaotiků je zpět a v plné formě:)

    OdpovědětVymazat
  10. Kamilič,to je jenom malá ochutnávka. Zrovna sedím u netu a snažím se přes telefon odblokovat přístup k účtu, zablokovaný tento měsíc již podruhé, neboť jsem spletla heslo, merde!

    OdpovědětVymazat
  11. Báro,to je naprosto jasné a ničím mě to nepřekvapuje. Ani to, že mi se nic podobného (zatím) NIKDY nestalo:) A hlavně: od včerejška jsem si oblíbil slovo, které znám od předvčerejška - merde! Zajímavá náhoda:)

    OdpovědětVymazat
  12. Pro neznalé jazyka francouzského:merde = kýho víra

    OdpovědětVymazat
  13. Galahade,já teda našel něco jiného na seznamu slovníku, francouzsky bych chtěl umět, no, neumím... ale jasně, že kýho výra:)

    OdpovědětVymazat
  14. Tak KÝHO VÝRA! No, to jsem ráda, že to vím!

    OdpovědětVymazat
  15. Bára, Kamilič...já francouzsky taky moc neumím. Mám za sebou jen dva semestry na vejšce a to je na výuku neslovníkového výraziva málo. Ale tohle vim náhodou úplně přesně, neb tak 30.4.1863 odpověděl jeden z devíti toho času ještě žijících obránců Camerone mexickému poslíčkovi, přinášejícímu výzvu ke kapitulaci. Před tím to slovíčko využil ještě jeden celkem neznámý generál u Waterloo... ale ten nevím, jak se jmenoval.

    OdpovědětVymazat
  16. Galahade,já myslel, že neslovníkové výrazivo se na výšce neučí?! To se tak změnily poměry od 99, kdy jsem státnicoval já? Merde, jestli jo! A ten kolega u Waterloo, to byl určitě Jan Žižka (byla o něm knižka:)

    OdpovědětVymazat
  17. Na to merde raději pozor, ať nedopadnete jak ten \"Žižka\" u Waterloo. Někdo by si ho mohl přeložit i jinak:-))

    OdpovědětVymazat
  18. Normálně takové výrazy ve slovníku nemám. Jenže v některých situacích dojdu běžná slova!

    OdpovědětVymazat
  19. No neučí se tam právě......já si ho přečet v nějaký knížce o Cizinecký Legii v kapitole o bitvě u Camerone. A ten generál od Waterloo nebyl Žižka. Sem koukal do chytrý knížky a prej to byl nějakej Bonacapart nebo tak nějak...

    OdpovědětVymazat
  20. Galahade, teď jsem si vzpomněl, ten generál - to byl opravdu ten Bona C\'apart, ale myslím, že teN kolega Žižka se tam taky někde motal...ve křoví nebo tak...nebo jsem se o pár století seknul? :) Vždyť to je jedno:))Čagi, tak ve Frankrajchu bych si na to dal bacha. Tady je to myslím OK:)

    OdpovědětVymazat
  21. no ovsem ze meli cas - jinak by to z casovych duvodu odrekli:)

    OdpovědětVymazat
  22. kamiliči, galahade,to byl určitě ten bon capart ( v překladu dobrej synek...byl to takový prďola), a myslím, že to merde užil i na území českého státu, ale ani tehdy tomu asi úplně nerozuměli

    OdpovědětVymazat
  23. Zatímco já usilovně pracuji,tady to žije :))Musím opravit tu informaci o použití onoho slova na území českém. Poprvé to zde řekl praotec Čech, když se na Řípu rozhlédl a nikde neviděl moře, ale dál už se mu jít nechtělo!

    OdpovědětVymazat
  24. Čagi,ten Bon C\'apart řekl toto, když vkročil na naše území: \"Merde, co tohle je kýho výra vlastně za lidi? Tohle jsou neskuteční lidi, to není nikde v Evropě a že já už toho sjezdil se svýma kámošema! Merde! Rychle pryč!\" .. a odjel ke Slavkovu.

    OdpovědětVymazat
  25. jojo, neskuteční lidi, kýho výra, uspěchaní, přepracovaní, aby všechno stihli vypracují si l´itinéraire....to jakživ nikdo nikdy jinde neviděl, utíkejme (my bonviváni)raději na jih za vínem....a tak se dostali až k Slavkovu

    OdpovědětVymazat