Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pondělí 9. října 2006

Dobrý den, nevadilo by Vám,

kdybych si Vás trochu očichala?

Během víkendu jsem si uklízela ve skříni, přerovnávala své milé kabelky ty aktuální, co jsou zrovna v oběhu i ty vysloužilé, které si zde syslím jen tak pro vzpomínku.
Občas z těch vysloužilců musí někdo do popelnice (kam bych ty kabelky pořád cpala,že?) a na to mám jednoduchý vyřazovací systém: půjda ta, ke které mám nejmenší citový vztah.
Takže jsou kabelky, které se ve skříni moc neohřejou a pak jsou tam i miláčkové, kterým je  dvacet let (taková je tam tedy jen jedna, ale ta se mnou půjde do rakve - co na tom, že je červená).

A jak jsem se tak probírala tím pokladem, padl mi do oka takový malý baťůžek ze šedého semiše. No, kamaráde, dneska půjdeš ty. Jsi takový umulousaný, s tebou už žádnou parádu neudělám. Takže jen pro kontrolu do něj naposledy nakouknu (abych si třeba nevyhodila vkladní knížky, kdybych nějaké měla) a v boční kapsičce se překvapivě krčil malý flakonek s parfémem.

Ano, vzpomínám si na tu vůni... jednu dobu mě provázela na každém kroku. Nejednou znovu vidím situace staré 10 let, uvědomuji si jednotlivé detaily, oblečení, které jsem v té době nosila. Vybavují se mi lidé, se kterými jsem se profesně stýkala a které odvál čas. V pár vteřinách jsem se přenesla zpět v čase a jako kdybych cítila i svoji tehdejší náladu a pohled na svět.
Bylo to tak intenzivní.
Myslím, že v takových chvílích malovali impresionisté své nejlepší obrazy. Čichová paměť je pro mě záhadným úkazem. Dokáže vyvolat hluboko zasunuté vzpomínky a přenést nás na místa, jež existují mnohdy už jen v představách.

Stává se mi to často  a je to jev, který miluji. Proto mi nesmí mít někdo za zlé, že se občas chovám divně a v cizím městě v cizí ulici otvírám ve starých domovních dveřích vhoz pro poštu a vzniklou škvírkou čichám tu charakteristickou vůni, která nezmizela ani za desetiletí a znovu se stávám tou malou pětiletou holčičkou, která do tohoto domu jezdila ke své prababičce....    

1 komentář:

  1. Na mě to působí úplně stejně. Nejlepší by bylo, kdyby se daly některé vůně konzervovat. Já si takhle vždycky \"fetuju\" dědečkovu malířskou paletu se zaschlými barvami. Moc mi ho to připomíná.

    OdpovědětVymazat