Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

sobota 23. září 2006

Zapomenutá manželka

ne, to není variace na zapomenutého čerta

Výlety na brněnské výstaviště pořádám tak 2-3x do roka. Mou oblíbenou akcí je Veletrh módy Styl, Kabo, ráda jezdím na autosalony a na Invex (ten jsem dokonce nevynechala žádný rok od 1994), pro všeobecný rozhled jsem byla párkrát i na Stavotechu.

Ovšem Strojírenský veletrh, to je akce, kam občas jedu s manželem, neboť to je zase jeho parketa, ale musím se přiznat, že tam trošku trpím. Vzdělání mám spíše humanitní  a nejtechničtější věda, která kolem mě přeběhla byla deskriptiva a i zde jsem se  snažila s technicky zdatnými  spolužáky měnit výkresy za vypracování čtenářského deníku.


Letošní strojírenský veletrh, absolvovaný včera nebyl vyjímkou. Koukám se na ty stroje a výrobky jako na kus dokonalého řemesla, mohu obdivovat lidský um, ale to je tak opravdu všechno. Takže sloužím manželovi k nošení tašek s prospekty, ukládání cizích a rozdávání našich vizitek a občas udělám jééé.

Jediné výhoda tohoto podniku je, že se zde na časově omezenou dobu čtyř dnů sjede množství krásných a sympatických zástupců mužského pohlaví, a tak zatímco vleču ty prospekty, mohu se alespoň bavit rozdáváním a přijímáním úsměvů...někdy dojde i na panáka...a když to hodně rozbalím, tak z toho může být i propiska.


Jezdíme s manželem na různé akce poměrně často a máme jedno pravidlo, když jeden druhého v zápalu boje někde zapomene, tak ten zapomenutý počká tam, kde jsme byli naposledy spolu dokud si toho ten druhý nevšimne a nevrátí se. Funguje to skvěle a hledáme se opravdu málokdy.


Ne tak ovšem letos. Byla jsem zapomenuta v paviloně s měřící technikou, minuty běžely a manžel nikde. Abych se trochu zabavila, než mě najde, prohlížela jsem si apaticky vystavené divné věci a litovala, že není třeba březen, to tady byl Vinařský veletrh a to bych se zabavila daleko lépe.


Jenže jak tak koukám, zjistila jsem, že jsem se octla v nějakém úplně jiném světě. Ve světě kalibrací, měrek, a přístrojů, které, ač popsány česky, zůstávají pro mně záhadné a nepochopitelné. Hloubkoměry - to bych ještě chápala, ale co s takovými úchylkoměry, tvrdoměry, dutinoměry, jsem ještě vůbec na Strojírenském veletrhu? Drsnoměry? V jakých jednotkách se měří něčí drsnost? Co dělá laboratorní délkoměr? Ááá už to vidím, přece kontroluje třmenové kalibry. A co takové mechanické odpichy? Ještěže mají tvrdokovové dotyky! Ale nejvíc mě přece jen dostaly ty úchylkoměry. Zjistila jsem, že jsou digitální i mechanické, nárazuvzdorné i vodotěsné, páčkové a ramenové....


Manžel mě našel až za hodinu. To se pak nesmí nikdo divit, že je teď se mnou možné zavést fundovaný  rozhovor na téma: přístroje na kontrolu kontur, kruhovitosti, tahového napětí a vrstev.


Strojaři promiňte, ale mé zoufalství bylo stejné, jako by bylo vaše, kdyby vás manželka zapoměla v pavilonu vyšívacích bavlnek. 

4 komentáře:

  1. Jsi fakt dobrá, že si to vše pamatuješ. Nebo jsi si to zapsala, pak jsi zase pilná.

    OdpovědětVymazat
  2. no, buď ráda že tě vůbec hledal :-)))znáš to: některý chlapi někde zapomenou manželku, a teprve třetí den zjistí že všechno nádobí je špinavý, nemají co na sebe protože všechny věci jsou ve špinavým prádle, a v bytě to vypadá jak kdyby tam vegetilo padesát Tuaregů i s velbloudy, a pak teprve si řeknou: \"Hrome, neměl jsem já jsem ženu?\" a pak si odpoví: \"Eh co, však já se nějak protluču\" :-DDD

    OdpovědětVymazat
  3. PJ- já jsem to jistila klíčema od auta. Takže by došel nejdál k parkovišti. Ale jinak máš 100% pravdu :)))

    OdpovědětVymazat
  4. Buteo - když na něco koukáš hodinu...ani nevím, kde mi to tam v hlavě zůstalo, ale co je horší, jestli mi to v závitech nenehradilo nějaké důležitější věci a já si teď místo na datum narození vzpomenu jen na nárysný výškoměr... ;))

    OdpovědětVymazat