Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 26. září 2006

Jazykem do ucha

to je to ,co mě baví.

Týden života s malým štěnětem  stmelil samovolně naši rodinu do pracovního týmu, kde má každý své přesné funkce. Manžel s Astou chodí odpoledne spát (sama by to asi nezvládla), já krmím a venčím a Alex dělá z našich funkčních předmětů psí hračky, spí s ní v noci (pokud je doma) a přes den na ni balí kluky.
Například dnes u Kauflandu:
Kluk:"Jé, to je hezkej pejsek, jak se jmenuje?"
Dcera: "To je holčička a jmenuje se Asta."
Chvilku probíhá klasické hlazení a zlobení pejska a pak kluk naprosto iracionálně řekl:"Škoda, že už jsem zadanej, tak ahoj, pejsku." A šel.
Astě to bylo fakt líto.


Život s takovým štěnětem nemá cenu popisovat, to už jednou provždy udělal nenapodobitelným způsobem můj oblíbený Karel Čapek, ale občas si alespoň krátkou zmínku neodpustím.
Velmi mě překvapilo, jak reagují lidé (čti nablblí maloměšťáci) na sdělení, že Asta je "neznačková", neboť ani jeden z jejích rodičů se dosud u nás nepřihlásil. Začne to klasicky nadšením:"To je hezkej, roztomilej, chytrej pejsek..."
Po chvilce následuje dotaz:"A jaká je to rasa." A zbytek už je krátký. Útrpné:"Aha, no, ono každé štěně je roztomilé, uvidíte, co vám z toho vyroste."
Skoro mám vždy chuť říct:"Asi to znáš od sebe, hňupe."
Žasnu, že je pro někoho taková potupa mít psa vořecha, to mě nikdy nenapadlo, jak se dá taky uvažovat.


Ale Asta tyhle poznámky nevnímá, tak myslím, že ji to zatím nijak nefrustruje a my jí to doma nikdy znát nedáme, protože nám to nevadí. :)

Kupodivu je čistotná, dvě loužičky doma za celý týden je slušný výkon a stále je s námi, jako pravý psí ocásek.
Jen má v sobě zakódovánu jednu šílenost. Celou noc spí, jen od pěti do šesti ráno žere lidi. Začne to prudkým vražením jazyka do mého ucha - hodně mokré, a pokračuje to čumákem do oka a do nosu a cvákáním zubů a kousáním vlasů a takto vyjadřovanou láskou častuje mě i vedle spícího manžela. A až jsme úplně probuzení a čilí, tak ta potvora zase usne.
Že by se konečně někomu podařilo, naučit nás brzy vstávat?


 

6 komentářů:

  1. mít psa vořecha jistě není ostuda, ale občas jsou fakt ošklivý ( doufám že tě to nanaštve )

    OdpovědětVymazat
  2. dalimilSama jsem zvědavá, co vyroste. Pak dodám foto, ale mě spíš překvapilo, že když je to s rodokmenem, tak je to krásné a když ne, tak to nestojí za pohlazení.

    OdpovědětVymazat
  3. Ne každý kdo se tak zarazí nad vořechem musí být nutně snob - ono z toho může být opravdu cokoliv. Sousedi mají štěně od pudlice, a je to vlčák, jen trochu menší a hnědý... A další sousedi mají zřejmě křížence vlčáka s kníračem - to je fakt obluda k pohledání :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Rowdy-Ohavných psů je strašná spousta, ale mně se na tom líbí to, že se zase najde někdo, kdo ho má rád a nevadí mu to ;) Kdo má psa jako módní doplněk (a na tyhle lidi to bylo myšleno), tam by to byl asi problém...

    OdpovědětVymazat
  5. My máme doma také psíííčka - trošku většího. Někdy se chová ale jako obyč. voříšek :)))

    OdpovědětVymazat
  6. Pokojííík. Tak teď se to zamotalo úplně.Jestli jsem to pochopila správně, tak Tvůj trochu větší psíííček je pěkný a ještě k tomu chytrý jako voříšek ;))

    OdpovědětVymazat